Sebevědomá žena v IT, která se nikdy nevzdává.
Překonává překážky, jde za svým cílem a dokazuje, že i ženy mají v IT své místo.
Ale vždy to tak nebylo…
Byly doby, kdy jsem pochybovala. Pochybovala o sobě, o své cestě, o tom, jestli do IT vůbec patřím. Setkávala jsem se s překážkami, které mě téměř přiměly to vzdát. Měla jsem strach.
Neviděla jsem kolem sebe mnoho žen, které by mi ukázaly, že to jde.
Ale jedno jsem věděla jistě – nevzdám se.
Díky tvrdé práci, odhodlání a víře v sebe samu jsem se dostala tam, kde jsem dnes. A pokud jsem to dokázala já, dokážeš to i ty.
Tento příběh není jen o mně. Je o každé ženě, která kdy měla pochybnosti, ale rozhodla se je překonat. O každé, která se bála vstoupit do neznáma, ale našla v sobě odvahu udělat první krok.
Společně můžeme změnit svět IT a ukázat, že v něm máme své místo.
Uvědomění
V průběhu let jsem vyzkoušela různé profese: byla jsem asistentka logistiky, nákupu, CEO i účetní. Ale přesto, že jsem svou práci dělala svědomitě, pořád jsem cítila prázdnotu – něco mi scházelo. Každý den jsem se snažila plnit úkoly, které mi byly přiděleny, ale nikdo se nikdy nezajímal o můj skutečný potenciál, natož aby mi dal příležitost ho rozvinout. Byla jsem jako kolečko v obrovském stroji, bez prostoru pro růst.
Po pár letech jsem si ale uvědomila, že takhle nechci pokračovat. Vznítila se ve mně touha po změně. Po malých krůčcích jsem začala následovat svůj instinkt. Jedno jsem věděla jasně – chci zaměstnavatele, který bude vidět, kdo doopravdy jsem, a bude si vážit nejen mých dovedností, ale také mě jako člověka.
Když jsem o svých snech mluvila s okolím, lidé mi často říkali, že jsem naivní. „Taková práce neexistuje,“ tvrdili. Ale místo aby mě jejich slova odradila, stala se pro mě výzvou – rozhodla jsem se jim dokázat opak.
Mezitím jsem začala zkoumat, co mě opravdu baví. Zjistila jsem, že mě vždy fascinovala technická stránka věcí, systémy a procesy. IT mě přitahovalo, ale tehdy to byla oblast ovládaná převážně muži a já jsem si ani nedokázala představit, že by v ní mohlo být místo i pro mě.
Pak mi jeden blízký přítel položil zásadní otázku: „A proč bys nemohla pracovat v IT?“
Neměla jsem odpověď – a to byl ten okamžik, kdy se všechno změnilo.
Dva hlavní cíle:
-
Najít práci v IT
-
Najít zaměstnavatele, který si mě bude vážit a dá mi prostor k růstu
Odmítnutí
Začala jsem se přihlašovat na různé IT workshopy. Neměla jsem tušení, o čem většina z nich je, ale každý z nich pro mě představoval příležitost rozšířit si obzory. Byla to má cesta objevování – snažila jsem se zjistit, co mě v IT skutečně baví, a co ne.
V té době jsem měla jasný cíl. Toužila jsem pracovat pro společnost Stora Enso, protože jsem věřila, že právě tam najdu příležitost, kterou hledám. Když se otevřela jedna zajímavá pozice, neváhala jsem a přihlásila se. Čekala jsem s nadějí na odpověď, ale když dorazila, byla negativní: „Ne, nemáte dostatečné zkušenosti v IT.“
To odmítnutí mě zasáhlo víc, než bych si chtěla přiznat. Cítila jsem se zklamaná a ztracená. Přemýšlela jsem, jestli jsem si nevzala příliš velké sousto. Ale ten pocit smutku ve mně brzy vystřídala odhodlanost. Pokud mi řekli, že nemám IT background, pak jsem si řekla: „Dobře, tak si ho tedy vybuduji!“
Od toho momentu se ve mně probudila nová energie a chuť se dál učit a posouvat.
Kurzy
Začala jsem hledat dlouhodobější kurzy, které by mi pomohly získat pevný základ v IT. Dnes je nabídka širší než kdy dřív, ale i tehdy to byl chaos. Tolik možností, ale jak si vybrat tu správnou?
-
Jak mám vědět, který kurz je pro mě ten pravý?
-
Jaké dovednosti jsou nejvíc žádané?
-
Která pozice mi umožní nejen kariérní růst, ale také lepší platové ohodnocení?
-
Vždyť IT je obrovský svět, ale která role bude v tomto odvětví vždy potřeba?
Byla jsem zahlcená otázkami a strávila hodiny hledáním odpovědí na internetu. Nevěděla jsem, kudy se vydat, ale věděla jsem, že musím najít cestu.
Po několika týdnech pátrání se mi objevil online 3měsíční kurz na manuálního testera, který vedl Radek Kitner. Bez dlouhého váhání jsem se přihlásila – byla to jediná smysluplná nabídka, kterou jsem našla, a navíc jsem nemusela nikam dojíždět.
Zaplatila jsem kurzovné a šla do toho.
Krátce nato se ale objevila další příležitost – 3měsíční akademie na testování od Czechitas v Ostravě. Přihlásila jsem se a k mému překvapení nejen že jsem prošla, ale dokonce jsem získala i stipendium.
Wow, konečně se začalo něco dít! Prošla jsem oběma výběry a teď přede mnou ležely dva kurzy zároveň. Jak ale zvládnu oba? Nakonec jsem si všimla, že se překrývají jen jeden měsíc, a rozhodla jsem se, že to zkusím. Pustila jsem se do obou a úspěšně jsem je dokončila.
Získat pohled z různých stran je vždy lepší, a čím více informací od různých lidí, tím pevnější základy jsem měla pro svůj další rozvoj.
Začátek IT kariéry
Měsíc po dokončení kurzu se objevila nabídka, na kterou jsem tak dlouho čekala – Stora Enso hledala někoho na práci s ERP systémem SAP. Přesně to, po čem jsem vždy toužila.
Nemohla jsem tomu uvěřit – moje vysněná práce v mé vysněné firmě! Bez váhání jsem se přihlásila. Prošla jsem dvěma pohovory, ale teď přišla ta nejtěžší část – čekání na výsledek.
Byl pátek, když mi přišel email. Otevřela jsem ho s tlukoucím srdcem... a můj svět se zhroutil.
Nebrali mě. Ta práce, kterou jsem si tolik přála, a zase odmítnutí. Viděla jsem před sebou příležitost, obor, který jsem milovala, a teď mi to unikalo mezi prsty.
Bylo to drtivé. Celý víkend jsem probrečela. Připadala jsem si zklamaná, zraněná a bezmocná.
Ale pak přišlo pondělí a spolu s ním telefonát, který mi navždy změnil život. Volal manažer SAP oddělení. Jeho první slova si pamatuji dodnes: „Dobrý den, slečno Nováková, sedíte? Raději se posaďte. Bereme vás.“
V ten moment se všechno otočilo o 180 stupňů. Z deprese jsem se během vteřiny přehoupla do toho nejšťastnějšího okamžiku své kariéry. Bylo extrémně těžké nejásat do telefonu a chovat se profesionálně, ale jen co jsme zavěsili, spustila jsem svůj "happy dance“ – skákala jsem a křičela radostí.
SAP Service Desk Specialist
Bylo to tady – můj první den v IT jako SAP Service Desk Specialist. Nastoupila jsem během pandemie, takže kanceláře byly téměř prázdné. Přesto tam se mnou byl můj tehdejší manažer a přímý kolega.
Náš tým měl osm členů, ale byli jsme rozděleni do subtýmů podle SAP modulů. Já jsem spadala pod MMPM a v tom modulu jsme byli jen dva – já a můj kolega. Byla jsem plná nadšení a odhodlání učit se co nejrychleji, abych se mohla osamostatnit a nemusela se pořád ptát ostatních, jak se co dělá.
Po pár měsících, a myslím, že jsem ještě byla ve zkušební době, jsem ale začala chodit domů frustrovaná. Dosáhla jsem své vysněné práce, a přesto jsem cítila, že se něco pokazilo. Ten problém byl můj přímý kolega. Zaučování jsem od něj prakticky nedostala, i když to byla jeho úloha. Když už se rozhodl mi něco ukázat, choval se ke mně hnusně – nechyběly urážky, nevhodné komentáře a dokonce mě ponižoval před ostatními kolegy.
Nevěděla jsem, co dělat. Opravdu jsem tu práci chtěla, tvrdě jsem pro ni dřela a najednou jsem byla v situaci, kdy jsem se bála ozvat.
Měla jsem pocit, že kdybych něco řekla, byla bych ta nová, která dělá problémy. A co bylo nejhorší, občas se to dělo i před očima mého manažera. Nevím, zda to nějak vnímal, ale nic se nezměnilo. Ostatní kolegové to omlouvali: „To je prostě on, to musíš pochopit.“
Začala jsem vážně zvažovat, že odejdu. Bylo to nesnesitelné. Každý den jsem se vracela domů s pocitem, že takhle to dál nejde.
Ale po čase trápení jsem se sama sebe zeptala: Proč bych měla odcházet zrovna já? Já, která o tu práci opravdu stojí, která se snaží a dře? Proč bych se měla vzdát, zatímco někdo, kdo se ke mně choval nevhodně a neodvádí dobrou práci, zůstane? Bylo to naprosto nespravedlivé. Proč bych si měla znovu nechat šlapat po hlavě a jen tak to vzdát?
Nový cíl
Rozhodla jsem se, že pokud mě kolega nebude podporovat, zvládnu to sama. Stanovila jsem si nový cíl – naučit se tolik, abych svou práci zvládala co nejvíce samostatně, a do 2–3 let povýšit do druhého SAP oddělení, které bylo na vyšší úrovni.
Mým cílem bylo dosáhnout této pozice dříve než on, abych mohla dokázat, že dřina a odhodlání jsou silnější než toxické chování.
Kontaktovala jsem tedy jiného SAP specialistu z toho druhého oddělení a zeptala se, zda by se mohla stát mou mentorkou.
Naštěstí souhlasila a naučila mě spoustu nových věcí. Díky ní jsem se začala posouvat kupředu mnohem rychleji, než jsem si dokázala představit, a za to jí patří velký dík.
Můj kolega samozřejmě pokračoval v občasných pokusech mě ponižovat, ale už na mě tolik nepůsobil. Byla jsem rozhodnutá – nenechám se zastavit a budu pokračovat ve své cestě.
Nová příležitost
Ani ne po dvou letech se v druhém SAP oddělení objevila pozice na Developera. Na první pohled jsem si říkala, že to není nic pro mě – měla jsem jen základní kurz a prakticky žádné zkušenosti.
Myšlenka na tuto práci mi ale ležela v hlavě několik dní. Cítila jsem, že bych to možná mohla zkusit, ale pochybnosti byly silné.
Nakonec jsem se rozhodla, že za zeptání nic nedám. Šla jsem tedy přímo za manažerkou toho oddělení a otevřeně jsme si promluvily o mých schopnostech, omezeních a také očekávání - bude to náročné, budu se muset hodně učit a bude mi přidělen mentor, který mě povede.
Byla jsem na to připravená. Věděla jsem, že pokud do toho dám maximum, mohu růst. Kdybych se nezeptala, nikdy bych tu šanci nedostala.
A tak, po dvou letech v SAP Service Desk, jsem se rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny a začít novou cestu jako junior developer.
Nebyla jsem zkušený vývojář. Nebyla jsem expert. Ale byla jsem odhodlaná.
Měla jsem vedle sebe nového kolegu, který mě měl zaučovat, a já se nemohla dočkat, až se do toho naplno pustím.
Developer / Scrum Master
Bohužel ani tady věci nešly tak, jak jsem si představovala. Jen měsíc po mém nástupu odešel náš Scrum Master a vedení chtělo, aby tuto roli převzal někdo z týmu. A tak, po pouhém měsíci v nové roli, jsem dostala další výzvu – stala jsem se nejen Developerem, ale i Scrum Masterem.
Zpočátku jsem tuto příležitost přijala s nadšením, protože jsem v ní viděla šanci naučit se něco nového. Ale brzy jsem si uvědomila, do jak náročného období jsem se dostala.
Byla jsem úplný samouk jak ve Scrumu, tak v developingu. Nebyl mi přidělen žádný Scrum training, takže jsem se tento framework musela naučit úplně sama. Na developing jsem sice měla přiděleného mentora, ale ten mě prakticky nevedl, což znamenalo, že jsem se musela spoléhat jen na sebe.
Nestíhala jsem a dny i večery trávila učením se nových věcí, řešením problémů a dokončováním práce za sebe i za ostatní, aby všechno bylo hotovo. S každým dalším dnem jsem cítila, jak se vyčerpání neúprosně blíží.
Nakonec jsem se ocitla v bodě, kdy jsem si řekla, že takhle už dál nemůžu. Došlo mi, že musím něco změnit. S velkou nervozitou jsem se rozhodla promluvit se svou manažerkou.
Otevřeně jsem jí řekla, co se děje, s čím se potýkám, a co potřebuji, abych byla schopná pokračovat a odvádět dobrou práci.
Naučit se říkat "dost"
Naštěstí musím říct, že moje manažerka byla chápavá a snažila se mi pomoct. Po několika měsících v Scrum roli mi povolila externí trénink na Scrum Mastera, což mi konečně umožnilo utřídit vše, co jsem se dosud učila sama, a doplnit své znalosti o cenné zkušenosti lektora.
Díky tomu jsem se mohla více soustředit na svou hlavní roli – developera. Konečně jsme také sestavili studijní plán, který mi byl slíben na začátku, a dostala jsem nového mentora, který mi velmi pomohl.
I když ten první tři čtvrtě rok byl zběsilý a několikrát jsem dosáhla hranice vyčerpání, dnes jsem vděčná za to, že jsem se naučila říkat dost.
Naučila jsem se postavit za sebe a své potřeby, což mi umožnilo nejen přežít, ale také růst a zlepšovat se v tom, co dělám.
čas na změnu
Znáte ten pocit, kdy vám instinkt začne říkat, že je čas se posunout dál? I já jsem ho začala vnímat. Nejprve jen letmo, ale čím více změn firma procházela, tím hlasitější ten pocit byl.
Hodnoty firmy, kvůli kterým jsem tak moc chtěla pro ni pracovat, se začaly vytrácet. Začala jsem si klást otázku: „Je to stále firma, pro kterou chci pracovat?" Nemohla jsem se dívat na to, jaká byla kdysi, ale musela jsem se soustředit na to, jaká je teď. Pro mě je důležité souznít s hodnotami firmy, protože to je můj hlavní motivátor.
Začala jsem svádět vnitřní boj – opustit stabilitu, kterou jsem ve firmě měla, a vydat se do neznáma? I když jsem cítila, že bych se měla posunout jinam, stále jsem váhala. Člověk si zvykne na určitou jistotu, a udělat ten krok do neznáma je často děsivý. Ale věděla jsem, že pokud cítím, že je čas na změnu, musím jednat. Nakonec jsem se rozhodla, že budu naslouchat svému instinktu a zkusím najít něco nového.
Začala jsem se poohlížet po jiných příležitostech. Dělala jsem si průzkum trhu a říkala si, že pokud mě něco zaujme, není důvod neposlat CV. A pokud to nevyjde, mám aspoň jistotu, že jsem to zkusila.
Jednoho dne jsem narazila na nabídku, která mě okamžitě zaujala. Čím více jsem o firmě zjišťovala, tím více mě fascinovala. Řekla jsem si: „Tohle je ono, tohle chci."
Prošla jsem třemi koly pohovorů a každé z nich mě jen utvrdilo v tom, že je to správná cesta. I když jsem v sobě stále cítila ten strach z neznáma, věděla jsem, že jen když překonáme své obavy, můžeme růst.
Když jsem dostala zpětnou vazbu, že je zaujalo moje nadšení a přístup, a že ve mně vidí velký potenciál díky mé osobnosti, věděla jsem, že tato firma je pro mě to pravé.
Ne každý potenciální zaměstnavatel vás dokáže skutečně poznat během jedné hodiny, ale když se to stane a oni vidí, kdo jste a co můžete přinést, je to pro mě obrovská motivace s nimi pracovat.
Vždyť ne každého baví neustále vysvětlovat a dokazovat, kdo jsme a co přinášíme.
A co to teda je? Nyní jsem Scrum Master ve firmě Notino. A dnes vím, že můj instinkt měl pravdu. Jsem nesmírně vděčná, že jsem ho poslechla.
Přechod do nové firmy pro mě nebyl jen změnou pracovního prostředí – byl to krok k sobě samé. Bylo to rozhodnutí postavit se strachu, nejistotě a vykročit do neznáma. Ale právě v těchto momentech rosteme nejvíc.
Ne, nebylo to snadné. Ano, bála jsem se. Ale kdybych zůstala na místě jen proto, že je to pohodlné, nikdy bych nezjistila, co všechno ve mně je.
Teď pracuji ve firmě, která sdílí mé hodnoty, kde mě vidí takovou, jaká jsem, a kde mohu nejen profesně růst, ale i přispívat k něčemu většímu.
A pokud cítíš, že i pro tebe je čas na změnu, věř svému instinktu.
Strach je normální, ale nesmí být důvodem, proč se vzdáš svých snů.
Nebýt na to sama
Každá z nás má své sny. Já jsem ten svůj našla – stát se Scrum Masterem a pomáhat ženám, které stejně jako já chtějí najít své místo v IT. Chci vás podpořit, pochopit a provést vás na této cestě tak, abyste na ní nikdy nebyly samy.
Začít kariéru v IT, nebo v ní pokračovat navzdory výzvám, není vždy snadné – ale společně to zvládneme. Pokud cítíš, že je čas na změnu, nebo potřebuješ někoho, kdo tě nasměruje, jsem tady pro tebe.